Zvi Hecker. Dům Neumeister / Winternitzova vila, Praha 5

Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha 5 / 15. 7. – 6. 10. 2019 / Setkání s Zvi Heckerem (finisáž) – září 2019 (bude upřesněno)

V zásadě existují dva typy architektury. Architektura jako monument, který můžete obejít, a potom architektura, která obklopuje vás – to je dům.

Dalo by se říct, že takový je i můj celkový přístup – postavit člověka do středu a hmotu okolo něj. Pokud se podíváte na některé mé práce, například Heinz-Galinski-Schule v Berlíně, zjistíte, že tato budova se vlastně nedá obejít. Můžete jedině vejít dovnitř. Funguje jako malé město a já se vždy snažím navrhovat budovy tak, aby byly zároveň i takovým malým městem.


Skici letního domu rodiny Neumeisterů, který by měl stát na výjimečném pozemku v lokalitě Monte Fumo, (katastr městečka Itri, Itálie), vznikly v letech 2017 až 2018. Navrhovaný objekt bude obsahovat tři ložnice, obývací pokoj, kuchyň a jídelnu. Jeho hlavní spirální stěna má být seskládaná z místních materiálů a originálním způsobem navazovat na stávající tradičním dům naproti. Tato zvláštní směs kamene, betonu, kusů asfaltu (ze starých komunikací) a bambusových tyčí je leitmotívem nejnovějšího Zvi Heckerova projektu, myšlenkou, jež v různých obměnách můžeme již najít v jeho dřívějších návrzích.

Nevšední tvorbu Zvi Heckera, architekta a umělce pocházejícího z Krakova, který nyní střídavě žije v Berlíně a Tel Avivu, zásadně určuje geometrie a metafora. Geometrie je u něj nejčastěji zastoupena pravidelným polyedrem, jakožto prostorovým modulem, který se v různých podobách stává nástrojem k uskutečňování teorií Alfreda Neumanna, Heckerova mentora a partnera z doby jejich společného architektonického ateliéru. Neumannovo pojednání „Humanizace prostoru: Systém m-φ“ , které vyšlo v roce 1956, se stalo základem mnoha jejich projektů, které byly realizovány v šedesátých a sedmdesátých letech, aby následně byly zařazeny na seznam toho nejlepšího, co kdy vzniklo v moderní izraelské architektuře. Patří zde, mimo jiné, Radnice v Bat Yamu (1960-1963), Dubinerův obytný dům v Ramat Ganu (1961-1963) a budova mechanických dílen strojní fakulty TU Technion v Haifě (1963-1967), známá taktéž jako Danzigerův dům.

Postupně a stále více do Heckerovy „mnohostěnné architektury“ pronikala metafora jako nositel mimoarchitektonického obsahu. Mezi metaforami, které architekt nejčastěji používal, zvláštní místo zaujímá slunečnice, která je pro něj příkladem a symbolem dokonalosti ve vesmíru přírody a je pro něj druhem božské spirály. Používá také často metaforu knihy, jako jeden z mnoha symbolů judaismu. Tyto metafory byly inspirací pro obytný dům v Ramat Ganu (1985-1989), který je více známy jako „Spirála“, anebo pro Židovskou školu Hanse Galinského v Berlíně (1991-1995) a také pro Židovské kulturní centrum v Duisburgu (1996-2000). A „Spirála“ z Ramat Ganu navíc zaujímá výjimečné místo v Heckerově tvorbě, nejen že je zhmotněním jeho uměleckého manifestu, ale je to i jeho soukromé útočiště během jeho izraelských pobytů.

Ozvěnu této „Spirály“, či lépe řečeno její předobraz, můžeme také velmi dobře vyčíst z ne tak dávno zrozených skic a modelů právě připravovaného domu pro rodinu Neumeisterů na půvabném pozemku v Monte Fumo. Má vyrůst ze směsice místních a částečně již dříve použitých materiálů tak, aby hranice mezi nově vzniklým architektovým dílem a stávajícím, a obklopujícím jej okolím, úplně vyprchala.

Urszula Gołota

Muzeum Architektury we Wrocławiu

Share Button