Radnice Slezské Ostravy jako vychýlený svorník mezi tradicí a moderností

edice: Architektonické ikony Slezské Ostravy, svazek 1.

Radnice Slezské Ostravy jako vychýlený svorník mezi tradicí a moderností

autor textu: Martin Strakoš

námět a odpovědný redaktor: Tadeáš Goryczka

příprava a výběr podkladů a archivních materiálů:
Tadeáš Goryczka, Martin Strakoš a Jaroslav Němec

fotografie současného stavu: Jitka Horázná

grafická úprava: Jaroslav Němec

jazyková úprava: Radana Lipusová, Martina Němcová Dragonová

překlad resumé: Martyna Radlowska-Obrusnik (polština)

recenzovali: PhDr. Antonín Barcuch, Prof. PhDr. Aleš Zářický, Ph.D.

text v úvodu: Petr Hruška (citát z knihy Zelený svetr)

vydavatel: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu, Vdovská 36, 712 00 Ostrava

rok vydání: 2011, vydání: první

formát 280×280 mm, 58 stran na křídovém papíře, 8 stran reprintů, 16 výkresů na pauzovacím papíře, historická mapa

Prvním sto kusů je signováno, číslováno s kovovým hřbetem a ochrannou krabicí (šubrtem).

ISBN 978-80-87508-03-9 (brož. s kovovým hřbetem)
ISBN 978-80-87508-04-6 (brož.)
ISBN 978-80-904096-0-6 (váz.)

Tisková zpráva:

Předkládaná kniha je prvním svazkem plánované edice „Architektonické ikony Slezské Ostravy“, zaměřené na architektonické památky jednoho z nejvýznamnějších a zároveň opomíjených obvodů Ostravy. Kniha si dává za cíl pojednat téma – vznik radnice Slezské Ostravy – popularizační formou, ovšem s důrazem na odbornost a s tím spojené obrazové i textové pasáže, které by co nejpřesněji přiblížily čtenářům historické skutečnosti a památku jako takovou. V knize proto nalezneme řadu historických fotografií, plánů a náčrtků z fondů Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava, Archivu města Ostravy, Ostravského muzea, Národního technického muzea v Praze, ale i ze soukromých sbírek. Kniha byla řešena v netradiční, avšak výtvarně působivé koncepci. Do textu jsou vloženy pauzovací papíry s přetištěnými plány a náčrtky, ale také reprint jednoho čísla časopisu Architektonický obzor se soutěžními návrhy radniční budovy. Knižní forma je završena typografickou úpravou, odkazující na éru secese, a to jak výše zmíněnou obrazovou částí, tak i uplatněním řady grafických prvků té doby. V limitované a číslované sérii na secesní éru upomene hřbet knihy z typického kovu té doby – z mosazi. Publikace nemá pouze pojednávat o výtvarných otázkách, nýbrž má být sama o sobě výtvarným artefaktem. První knížka výše zmíněné edice je tak na světě. Zasloužili se o ní představitelé městského obvodu Slezská Ostrava, iniciátor knihy Tadeáš Goryczka, autor textu Martin Strakoš, grafik Jaroslav Němec a řada dalších, jímž tímto děkujeme. Následovat bude publikace, zaměřená na vynikající památku funkcionalistické architektury – vilu JUDr. Eduarda Lisky ve Slezské Ostravě. Podobně jako nyní křtěná kniha, i zde bude zaznamenán vývoj rodinného domu a vily na Ostravsku od konce 19. století do poloviny století minulého v širších kulturních souvislostech.

Reportáž o knize Radnice Slezské Ostravy (ČT 17.12.2011 kultura.cz) na youtube.com

Resumé

Ostravskem prošla vlna výstavby nových radnic koncem 19. a v první polovině 20. století. K této skupině patří radnice v Přívoze (nyní sídlo Archivu města Ostravy) nebo ve Vítkovicích, ale také mladší a mnohem větší Nová radnice v centru města, tvořící symbol dnešní Ostravy. Doprostřed pomyslné časové osy mezi výše zmíněné památky lze zařadit vznik radnice ve Slezské Ostravě. Její příběh je příběhem emancipace malé vsi Polské Ostravy (roku 1919 přejmenována na Slezskou Ostravu a roku 1920 povýšena na město) se starobylou historií, ale až do moderní doby s nevelkým počtem obyvatel a s rozptýlenou zástavbou. Do staré sídelní struktury, odpovídající zemědělskému charakteru kraje, v 19. století brutálně zasáhlo uhelné dolování, výstavba průmyslových areálů a na ně navazujících dělnických kolonií. Obec si musela poradit s činností důlních společností, které si hleděly pouze vlastního zisku, s živelnou novou zástavbou a složitými otázkami zanedbané infrastruktury. Představitelé Polské Ostravy se přitom od počátku 20. století snažili, aby jejich městys byl prohlášen městem.

Pro účely reprezentace rozhodně nepostačovala roku 1897 novobarokně přestavěná obecní budova. Proto bylo pod vedením tehdejšího starosty ing. Jana Poppeho rozhodnuto o výstavbě nové radnice na pozemku sousedícím se starou radnicí na Zámostí. Počátkem roku 1910 byla uspořádána obcí architektonická soutěž na pořízení návrhu radniční budovy. Třetí místo získal klasicizující projekt Antonína Papeže. Druhým místem pod heslem „Hanna“ byl odměněn návrh architekta Viktorina Šulce z Plzně ve formách pozdního historismu. Výstavba nové radnice proběhla v letech 1911–1913 podle upravených plánů, na nichž se spolupodíleli kromě V. Šulce také vedoucí stavebního oddělení obecního úřadu ing. Jaroslav Volenec, jeho asistent František Doležel a stavitel Julius Vysloužil. Výsledná eklektická podoba radnice je založena na kombinaci forem české novorenesance s jinými historizujícími prvky, doplněnými o secesní tvarosloví, převažující zvláště v interiérech. Hlavní schodiště do patra a tamní sál jsou toho typickými příklady. K hodnotným částem patří nápisové desky ve vstupním schodišti, hlavní schodiště s osvětlovacími tělesy a především reprezentační sál s bohatě zdobenými lustry. Ačkoli radnice nepředstavuje převratné architektonické dílo, svým vzhledem a měřítkem tvořila s okolními domy malebný a poměrně vyvážený celek.

Zhruba v polovině minulého století se v okolí výrazně projevily účinky poddolování. K destrukci poměrně nového zastavění Zámostí přispěl také urbanistický záměr vést pod radnicí při pravém břehu Ostravice průtah městem ve směru sever – jih. To definitivně rozhodlo o nynějším vzhledu této části Slezské Ostravy.

Ze správního hlediska nebyla radnice jen sídlem starostenského úřadu, od roku 1920 městského úřadu Slezské Ostravy. Po vyhlášení Československa koncem října 1918 se na krátkou dobu stala dokonce centrem nových československých úřadů pro Těšínské Slezsko. Během času se ovšem správní rozdělení Ostravska radikálně proměnilo. Roku 1941 byla Slezská Ostrava připojena k Moravské Ostravě, těsně po válce přejmenované na Ostravu. Nyní v radnici sídlí Úřad městského obvodu Slezská Ostrava, který ji využívá především k reprezentaci této důležité městské části třetího největšího města České republiky. Budova sama představuje jednu z mála dobře dochovaných památek na městské ambice a modernizační tendence z éry demokratické obecní a posléze městské samosprávy Slezské Ostravy v první polovině 20. století.

Streszczenie

Przez tereny Ostrawskiego pod koniec 19. i w pierwszej połowie 20. wieku przeszła fala budowy ratuszy miejskich. Do powstałych w tamtym czasie obiektów należy magistrat w Przywozie (obecnie siedziba Archiwum Miasta Ostrawy), w Witkowicach lub młodszy i o wiele większy Nowy Ratusz w centrum miasta – symbol dzisiejszej Ostrawy. Na środku osi czasowej łączącej wyżej wymienione zabytki można umieścić wybudowanie ratusza na Śląskiej Ostrawie. Jego powstanie jest związane z emancypacją małej wsi na Polskiej Ostrawie o prastarej historii (w roku 1919 jej nazwa została zmieniona na Śląską Ostrawę, a w 1920 roku wieś zyskała status miejski). Do czasów współczesnych ta dzielnica charakteryzuje się niewielką liczbą mieszkańców i rozrzuconą zabudową. Do starej stuktury zabudowy odpowiadającej rolniczemu charakterowi regionu, w 19. wieku wdarło się brutalnie wydobycie węgla, budowa terenów przemysłowych i powiązanych z nimi kolonii górniczych. Polskoostrawska gmina musiała zapanować nie tylko nad działalnością spółek węglowych skoncentrowanych na wytwarzaniu własnego zysku, ale i nad żywiołowo rozrastającym się nowym budownictwem i złożonymi zagadnieniami zaniedbanej infrastruktury. Przy tym przedstawiciele Polskiej Ostrawy od początku 20. wieku czynili starania, by ich miejscowość uznano za część miasta.

Do celów reprezentacyjnych zdecydowanie niewystarczał już przebudowany w 1897 w neobarokowym stylu budynek gminny. Dlatego pod kierownictwem ówczesnego starosty inż. Jana Poppego zdecydowano o budowie nowego ratusza na gruncie przylegającym do starego – na Zamościu. Na początku 1910 roku gmina zorganizowała konkurs architektoniczny na projekt obiektu. Trzecie miejsce zyskał klasycyzujący projekt Antonína Papeže. Drugie miejsce pod hasłem „Hanna” zajął Viktorin Šulc z Pilzna proponujący formę późnego historyzmu. Budowa ratusza przebiegła w latach 1911–1913 wg poprawionych planów przez V. Šulca oraz kierownika wydziału budowlanego urzędu gminnego inż. Jaroslava Volenca i jego asystenata Františka Doležela a także budowniczego Juliusa Vysloužila. W efekcie powstała eklektyczna forma ratusza złożona z kombinacji form czeskiego neorenesansu z innymi historyzującymi pierwiastkami, dopełnionymi o secesyjne akcenty, zwłaszcza we wnętrzach. Główna klatka schodowa (do pierwszego piętra) oraz tam położona sala są tego typowym przykładem. Do wartościowych części należą belki z inskrypcjami przy schodach wejściowych, oświetlenie schodów głównych i przede wszystkim rozwiązanie i oświetlenie sali reprezentacyjnej. I chociaż ratusz nie należy do przełomowych dzieł architektonicznych, to swoim wyglądem i skalą tworzył z okolicznymi domami malowniczą i wyważoną całość.

Mniej więcej w połowie minionego wieku w jego otoczeniu zaczęły wyraźniej przejawiać się wpływy szkód górniczych. Do destrukcji stosunkowo nowej zabudowy Zamościa przyczyniła się także koncepcja urbanistyczna przeprowadzenia u podnóża ratusza na prawym brzegu Ostrawicy trasy przelotowej Północ – Południe. To w definitywny sposób zdecydowało o charakterze tej części Śląskiej Ostrawy.

Z punktu widzenia administracyjnego, budynek nie był tylko siedzibą urzędu gminnego, a od roku 1920 miejskiego urzędu Śląskiej Ostrawy. W październiku 1918 przejściowo stał się centrum nowo powstałych urzędów czechosłowackich ds. Śląska Cieszyńskiego. Jednak w miarę upływu czasu kompetencje administracji zostały całkowicie odmiennie rozdzielone. W 1941 roku Śląska Ostrawa została połączona z Morawską Ostrawą, a zaraz po zakończenu II wojny przemianowana na Ostrawę.Obecnie na ratuszu ma swoją siedzibę urząd Śląskiej Ostrawy, który wykorzystuje ją jako pomieszczenie reprezentacyjne tej ważnej dzielnicy trzeciego miasta w Republice Czeskiej. Ratusz do dziś jest przykładem dobrze zachowanego zabytku z pierwszej połowy 20. wieku świadczącego o miejskich ambicjach, tendencjach modernizacyjnych z czasów przekształcania się samorządu z lokalnego w dzielnicowy.

Interiéry radnice Slezské Ostravy na youtube.com

Share Button