ISTVÁN HAÁSZ – SVĚTLOPROSTORY / VÝSTAVNÍ SÍŇ SOKOLSKÁ 26 & SLEZSKOOSTRAVSKÁ GALERIE

VÝSTAVNÍ SÍŇ SOKOLSKÁ 26 / SLEZSKOOSTRAVSKÁ GALERIE / 15. 10. — 20. 11. 2015

Vernisáž výstavy 15. 10. 2015 v 17 hodin / Výstavní síni Sokolská 26,
komentovaná prohlídka výstavy: 15. 10. 2015 v 18 hodin / Slezskoostravská galerie

István Haász (nar. 1946, Gönc, Maďarsko) je absolventem Univerzity výtvarného umění v Budapešti, přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Budapešti, je členem kolonie umělců v Szentendre, žije a pracuje v Budapešti. Účastnil se četných mezinárodních výstav, dosáhl mnoha stipendií (mj. Nadace Pollock-Krasner, New York), ocenění a vyznamenání (mj. Zlatý kříž zásluh Maďarské republiky). Jeho práce jsou ovlivněny konstruktivismem. Jako nástroj k vyjádření výrazu používá také formát svých děl a velmi důležitou součástí kompozice se stává světlo, stín a poměry mezi různými prvky díla.
Kurátory výstavy jsou Milan Weber a Tadeáš Goryczka.


 

István Haász (nar. 1946, Gönc, Maďarsko) absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Budapešti, od roku 1988 přednáší na tamní Vysoké škole uměleckoprůmyslové, je členem kolonie umělců v Szentendre, žije a pracuje v Budapešti. Účastnil se četných mezinárodních výstav v Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, Nizozemí, Švýcarsku, Jugoslávii, Brazílii, Velké Británii, České republice, Francii, Řecku, Belgii, Izraeli, Itálii, Rumunsku, Švédsku, Japonsku a Číně. Dosáhl mnoha stipendií (např. Pollock- Krasner Foundation, Inc., New York), ocenění a vyznamenání, mimo jiné mu byl udělen Zlatý kříž za zásluhy Maďarské republiky. Jeho práce jsou silně ovlivněny konstruktivismem, který ve 20. letech dvacátého století dominoval maďarskému avantgardního umění a v 60. letech minulého století se tam znovu obrodil. V 70. letech István Haász převážně tvoří grafické práce, jež se skládají z jemných čar a jednoduchých geometrických tvarů. Zajímá se především o povrch a formu, a vztahy mezi nimi. Dominantní barvou pozadí pro toto období se stává převážně narezlý odstín černé a blankytné, který je prořezaný tenkými linkami. Jako nástroje k vyjádření výrazu používá také formát svých děl, v drtivé většině se jedná o čtverec, ale od osmdesátých let se u něho už vyskytují plátna s nepravidelnými tvary, jimiž se snaží navázat komunikaci s okolním prostorem. V té době začíná vytvářet reliéfní objekty, jakési trojrozměrné systémy skládající se z menších dílů. Také začíná měnit barvy, tmavá monochronní barevnost je nahrazena světlou, převážně bílou a žlutou. Velmi důležitou součástí kompozice se stává světlo, stín a poměry mezi různými prvky díla. Stín uvnitř se stal nedílnou součástí jeho objektů, hraje svoji hloubkou a velikostí. Haász také experimentuje s texturou prací využívaje při tom procesu leštění povrchů, anebo přidávání nových prvků, které ji mění, jako je to v případě například papírových ústřižků. Jeho mnohoprvkové kompozice představují množinu geometrických variací s různě velikými a rozdílně vystupujícími objekty, neuvěřitelné rozmanitosti je dosaženo posunem, nebo otočením jednotlivých prvků, vznikají tak nové kompozice a jiné systémy, které se ihned stávají součásti dialogu mezi prostorem a světlem.

Ostravská „dvojvýstava“ nazvaná Světloprostory bude jeho první samostatnou výstavou v České republice, jeho práce byly zde poprvé, a prozatím i naposled, k vidění v roce 2004, kdy se zúčastnil skupinové výstavy GEOMETRIA MAgyar v Galerii města Plzně (připravené ve spolupráci s Ludwig Múzeum v Budapešti), která slovy Jiřího Valocha, jednoho z dvojice kurátorů výstavy, představovala nejvýznamnější žijící maďarské umělce, jejichž tvorba rozvíjí v Maďarsku tradičně velice silnou linii geometrické estetiky.

Milan Weber a Tadeáš Goryczka


 

István Haász nejprve zaujal reduktivními obrazy a kresbami, které aktuálně přehodnocovaly neokonstruktivní problematiku šedesátých let. Vztah plochy a linie se stával vlastním poselstvím díla, umělec dotvrzoval, že redukce obrazové syntaxe je možná i po zkušenosti toho, co bylo spjato s radikálně oproštěnou syntaxí umělců o jednu generaci starších. Autorova aktuální problematika – to jsou monochromní realizace na pomezí obrazu a prostorového objektu. Tyto realizace originálně obohacují jednak ve své podstatě velice subtilní kategorii soudobého monochromního umění, zároveň se ale aktualizuje jako klíčový fenomén prostor. Celek díla je utvářen vztahy mezi geometrickými formami, v nichž můžeme najít i podnět pro konceptuální reflexi v mysli. Větší syntaktické celky vznikají v podobě diptychů a polyptychů, v nichž autor rozehrává další prostorové souvztažnosti.

Jiří Valoch


 

István HAÁSZ: odpovědi na otázky Júlie Szűcs

Jak začínáš svůj den?
Teď, kdy už jsem starší, začátky mých dní jsou čím dál tím víc zajímavější. Jsem ranní ptáče a první věc, kterou dělám je, že hned prohlížím korespondenci v mé e-mailové schránce. Používat počítač a internet jsem se naučil před několika lety a teď jsou součásti mé každodenní rutiny.

Jakou máš oblíbenou hudbu?
Obvykle poslouchám klasickou hudbu, nicméně sáhnu taky po lehkém blues, anebo jazzu. Jinak Don Giovanni je záležitost, kterou poslouchám pořád.

Která kniha je tvoji nejoblíbenější?
Čtu víceméně všechny žánry, ale jinak jsem velkým fanouškem Jorge Borgese. V poslední době jsem si užil četby vynikajících článků a povídek Ivána Bächera, ten je navíc mým přítelem. Líbí se mi jeho psaní plné otevřeností a skutečného života.

A tvou oblíbenou destinaci je?
Hodně jsem v životě toho nacestoval, ale vždy hlavně za prácí. Jako turista jsem na mnoha cestách nebyl. Mým oblíbeným cílem je Polsko, které sehrálo v mém mládí významnou roli.

Obědváš v restauracích, anebo dáváš přednost vaření doma?
Dávám přednost vaření doma. Když jsem byl na vysoké škole, měl jsem částečný úvazek jako číšník a nikdy jsem nebyl příliš spokojen s jídlem, které jsem tam jedl. Jistě, někdy se mi líbí navštívit společně s mými hosty dobrou restauraci. Cestou do mého ateliéru procházím tržištěm Lehel, kde rád dělám nějaké nákupy. Někdy však nakoupím příliš mnoho věcí a pak vařím ve spěchu, aby se potraviny nezkazily.

Máš rád noviny, nebo internet?
Obojí. Někdy si vyzvednout noviny je však skvělý pocit, že?

Jaké časopisy čteš?
Odebírám pravidelně časopis Irodalom [maďarský literární časopis] a často si taky kupují Balkon, který se věnuje současnému maďarskému umění. Pravidelně prohlížím časopis Kunstforum, který je k mání v místním uměleckém klubu. A na internetu sleduji zahraniční časopisy.

Co si nejraději oblékáš?
Líbí se mi nosit trika s krátkými rukávy, nejraději v tmavých barvách. Ale ne vždy držím typickou „uniformu“ umělců, za kterou považuji tmavou bundu a tričko. Taky už jsem měl jednou na sobě světlou bundu, když se zahájení mé výstavy konalo na šachtě v Německu.

A jaké šaty sis nikdy neoblékl?
Ach ano, nikdy jsem nemněl na sobě potápěčský oblek. Kdy ses definitivně rozhodl pro uměleckou kariéru? Ve věku 16 let, když jsem ještě navštěvoval gymnázium.

Které z tvých prací máš nejraději?
Ty velké měřítkem žluté objekty ze série Structura Solida, které byly k vidění v Muzeu Kiscelli v roce 2000.

Koho bys pozval na kávu, kdyby si mohl volně cestovat v čase a prostoru?
Vždy mám radost, když mohu trávit čas a povídat si s lidmi, kteří mají zájem o mou tvorbu, stejně tak mne baví setkávat se s jinými umělci. Pokud bych si ale měl vybrat někoho, pak bych řekl,
že bych se rád pobavil s Pierrem Soulagesem.

Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Na mé cestě stát se umělcem byla důležitá vždy schopnost být otevřeným a vnímavým, s tím mi velmi pomohlo setkávání se s tvůrčí skupinou umělců se sdružení Balatonboglár, která probíhalo
v létech 1971 až 73 a bylo završená jejich výstavou. Byl jsem také niterně zasažen výstavou Tamáse Konoka a Kataliny Heteyové, kterou jsem navštívil v Muzeu výtvarného umění v roce 1981.
Ujistil jsem se, že moje vidění věcí je správné, pochopil jsem, jak velký význam může hrát pouze jedna obyčejná jednoduchá čára. Ale jinak, třeba výstava Rothka je mimořádným zážitkem ještě i dnes.

Jaké své rady by si mladé generaci sdělil?
Že by měli být rádi, pokud mají příležitost pracovat a podílet se na něčem, co jim přináší radost. Nejen tomu, co jim přináší pouze dobrý výdělek.Svým studentům vždy říkám, že budou muset investovat 20 až 25 let tvrdé práce, než si budou moci vydělat skutečné peníze. A měli by si tak nakonec najít svojí vlastní cestu
a způsob a zajistit si tak slušné živobytí.

Máš nějaké dosud nedokončené věci?
Řekněme, že zatím ještě mi chybí podepsat některé z mých prací.

rozhovor Júlie Szűcs s Istvánem Haászem
upravil a přeložil Tadeáš Goryczka

 

 

Share Button