Předchozí výstavy:
9. 11. – 30. 12. 2012 / Opava
3 x MILAN PITLACH | ŠANGHAJSKÉ PRÁCE
koncepty | skici | kaligrafie
Architekt Milan Pitlach (1943) vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Je členem Komory architektů Spolkové republiky Německa i u nás. Působil v Londýně, několik let pracoval v renomovaném ateliéru O.M.Ungerse v Kolíně, posledních několik let žil a tvořil v čínské Šanghaji. Jako architekt se věnuje především obytným a polyfunkčnín komplexům a urbanistickým projektům. Za svou činnost získal již mnoho ocenění v České republice i zahraničí. Kromě architektury se věnuje také fotografii, jeho práce a texty soustavně publikuje mimo jiné také Revolver Revue a Kritická Příloha Revolver Revue.
Období z činské Šanghaje je v opavském Domě umění prezentováno ve třech polohách: Svoji architektonickou tvorbu shrnul Milam Pitlach již dříve do působivé knihy s názvem Šanghajské koncepty a výstava z velké části jeho práce obsažené v této publikaci představuje vybranými počítačovými vizualizacemi, architektonickými kresbami i fotografiemi realizovaných staveb. Představovaným projektům, vždy předcházely stovky rychlých skic inspirovaných nejen prostředím, ale i zachycujících volně příchazející nápady, myšlenky a v neposlední řadě odrážející emoce autora. Výstava tak v druhé rovině představí několik stránek z nepřeberného množství architektových skicáků.
Milana Pitlach, je znám také mimo jiné jako mezinárodně renomovaný fotgraf a v Opavě máte příležitost shlédnout fragmenty jeho fotografického cyklu s názvem Kaligrafie, který byl inspirovan činskými nápisy a malbami na šanghajských zdech. „Základními premisami mých šanghajských návrhů jsou ekonomie hmoty, ale také půdorysu a úsilí vytvářet prostory. Hmotové koncepty jsou odvíjeny z elementárních kubusů, které jakkoliv dekonstruovány, nechávají tušit jejich původní, elementární objem.“ (z knihy Milana Pitlacha "Šanghajské koncepty")
9. 11. – 30. 12. 2012 / Opava
TALLER: objekt – oděv
KDYŽ SE ODĚV SETKÁ S ARCHITEKTUROU
MARYLA SOBEK / Montreal
Výstavní projekt Když se oděv střetává s architekturou Maryly Sobkové zobrazuje moderní návrhářské trendy, které již nelpí na tradičních metodách. Autorčina forma a struktura oblečení nepostihuje nijak výrazně topologii lidského těla. Navržené "oděvy – objekty" neobkreslují tvar jedince, ale spíše se setkáváme s "obaly", kterými je tělo omotáváno. Materiál, logicky velmi blízký kůži, vytváří naprosto individuální a nevšední svršky. Polyformní charakter objektů umožňuje jejich nošení na mnoho způsobů, a to nejen v závislosti na společenské příležitosti, ale dle fantazie a tvůrčí invence majitelky, či majitelů. Každý takovýto oděv – objekt je příležitostí k bezprostřední spoluúčasti na jeho každodenním přetváření a jeho novém, třeba i objevném, formování. Expozice představí autorčiny práce pohybující se v meziprostoru dvou uměleckých oborů – architektury a módy. Výstava má však výrazně interdisciplinární charakter. Kromě módy a architektury odkazuje mimo jiné také k tanci, videoartu a fotografii.
ODĚV-OBJEKT JAKO ARCHITEKTONICKÝ OBJEKT
Maryla Sobek zúročuje mnohaletou praxi architektky a návrhářky a pokouší se propojit dvě oblasti své působnosti: architekturu a oděv. Vychází přitom z myšlenek Henryho Lefebvra o "produkci prostoru". Zvláště pak z jeho názoru, že soubor činností jisté společnosti v určitém časoprostorovém kontextu ovlivňuje globální produkci prostoru této společnosti a kultury. Na základě parametrů prostoru, funkce a struktury vytváří Maryla Sobek model, který jí umožňuje provést srovnávací analýzu obou druhů tvůrčí činnosti a vytyčit oblasti jejich prolínání (konvergence). Proto je za účelem analýzy nezbytné zavedení teoretických pojmů oděv-objekt a architektura-objekt. Oděv-objekt označuje libovolný objekt vymyšlený návrhářem či tvůrcem, zatímco architektura-objekt se vztahuje k "produktu, který navrhl architekt nebo architektonická firma, a který – stejně jako oděv-objekt – může plnit funkci předchůdce (prototypu), a mít vliv na obvyklou stavební formu". Po provedení srovnávací analýzy budeme schopni odhlédnout od jednoduchých stylistických podobností a provést konceptualizaci oděvu-objektu jako tvůrčího a teoretického záměru na stejné úrovni jako v případě architektonické tvorby.
24. 8. – 21. 10. 2012 / Ostrava
TALLER: objekt – oděv
KDYŽ SE ODĚV SETKÁ S ARCHITEKTUROU
MARYLA SOBEK / Montreal
Výstavní projekt Když se oděv střetává s architekturou Maryly Sobkové zobrazuje moderní návrhářské trendy, které již nelpí na tradičních metodách. Autorčina forma a struktura oblečení nepostihuje nijak výrazně topologii lidského těla. Navržené "oděvy – objekty" neobkreslují tvar jedince, ale spíše se setkáváme s "obaly", kterými je tělo omotáváno. Materiál, logicky velmi blízký kůži, vytváří naprosto individuální a nevšední svršky. Polyformní charakter objektů umožňuje jejich nošení na mnoho způsobů, a to nejen v závislosti na společenské příležitosti, ale dle fantazie a tvůrčí invence majitelky, či majitelů. Každý takovýto oděv – objekt je příležitostí k bezprostřední spoluúčasti na jeho každodenním přetváření a jeho novém, třeba i objevném, formování. Expozice představí autorčiny práce pohybující se v meziprostoru dvou uměleckých oborů – architektury a módy. Výstava má však výrazně interdisciplinární charakter. Kromě módy a architektury odkazuje mimo jiné také k tanci, videoartu a fotografii.
ODĚV-OBJEKT JAKO ARCHITEKTONICKÝ OBJEKT
Maryla Sobek zúročuje mnohaletou praxi architektky a návrhářky a pokouší se propojit dvě oblasti své působnosti: architekturu a oděv. Vychází přitom z myšlenek Henryho Lefebvra o "produkci prostoru". Zvláště pak z jeho názoru, že soubor činností jisté společnosti v určitém časoprostorovém kontextu ovlivňuje globální produkci prostoru této společnosti a kultury. Na základě parametrů prostoru, funkce a struktury vytváří Maryla Sobek model, který jí umožňuje provést srovnávací analýzu obou druhů tvůrčí činnosti a vytyčit oblasti jejich prolínání (konvergence). Proto je za účelem analýzy nezbytné zavedení teoretických pojmů oděv-objekt a architektura-objekt. Oděv-objekt označuje libovolný objekt vymyšlený návrhářem či tvůrcem, zatímco architektura-objekt se vztahuje k "produktu, který navrhl architekt nebo architektonická firma, a který – stejně jako oděv-objekt – může plnit funkci předchůdce (prototypu), a mít vliv na obvyklou stavební formu". Po provedení srovnávací analýzy budeme schopni odhlédnout od jednoduchých stylistických podobností a provést konceptualizaci oděvu-objektu jako tvůrčího a teoretického záměru na stejné úrovni jako v případě architektonické tvorby.
1. 6. – 29. 7. 2012 / Ostrava
POST-OIL CITY / Historie budoucnosti města
V době, kdy více než polovina světového obyvatelstva žije ve městech, musí návrhy řešení, jak se vypořádat s následky změny klimatu a předvídatelným koncem fosilních paliv, začít právě u městských problémů. Výstava „Post-Oil City – Historie budoucnosti města“ představuje spolu s doprovodným katalogem inovativní projekty v Asii, Africe a Americe, které se věnují aktuálním otázkám: jak se změní město po přechodu z fosilních paliv na obnovitelné energie? Jaké účinky mají obnovitelné energie na městský systém, na politiku udržitelnosti a mobility?
„Post-Oil City“přitom pojednává o budoucnosti i minulosti. Podtitulek výstavy „Historie budoucnosti města” toto spojení naznačuje: každé plánování do budoucna navazuje na minulé vize. Abychom to osvětlili, postavili jsme proti sobě 11 aktuálních a 9 referenčních projektů, které představují současné a minulé plánování v oblasti udržitelnosti, městského provozu a městských systémů. Je zřejmé, že dnešní vize a vývojové studie stavějí na městských utopiích moderny. Mnohé z návrhů řešení městských problémů v oblasti dopravy nebo odpadu z poloviny 20. století jsou dnes opět zvažovány, dál promýšleny a převáděny do praxe.
Přestože se projekty představované na výstavě co do metod a dosahu liší, mají něco důležitého společné: znázorňují příkladné propojení fikcí, inovací a flexibility myšlení, které nezbytně potřebujeme, abychom mohli svá města a planetu utvářet pro udržitelnou budoucnost.
Výstava Post-Oil City / Historie budoucnosti města, kterou připravil Institut pro zahraniční vztahy (ifa) ve spolupráci s časopisem pro architekturu a městskou výstavbu ARCH+, je v Ostravě prezentovaná Galerii výtvarného umění v Ostravě, příspěvková organizace moravskoslezského kraje spolu se SPOK – Spolkem pro ostravskou kulturu, za podpory Goethe-Institutu.
4. ročník mezinárodního festivalu architektury a urbanismu
týden archikultury, který trvá měsíc i déle :-)
ARCHITECTURE WEEK OSTRAVA 2012
2.–29. dubna 2012
Cílem čtvrtého ročníku mezinárodního festivalu Architecture Week Ostrava 2012 je, podobně jako v Praze a v dalších evropských městech (Londýn, Barcelona, Berlín, Oslo, Vídeň, Budapešť), přiblížit moderní a současnou architekturu veřejnosti. Výstavy, přednášky, diskusní fóra, promítání filmů či procházky za architekturou dávají příležitost všem zájemcům rozšířit své poznatky o práci architekta, problémech výstavby a možnostech jejich řešení, seznámit se s architektonickou historií města Ostravy i s plány na jeho další rozvoj. Specifikem a předností Moravskoslezského regionu je jak jeho multikulturní prostředí, které se na trojmezí České, Slovenské a Polské republiky nabízí, tak jeho bohatá historie. Dalším cílem festivalu je prezentace urbanismu a architektury města Ostravy v širších souvislostech, její historie, současný stav, rovněž prezentace investičních a developerských příležitostí v regionu nejen tuzemským investorům.
| Architecture Week Ostrava 2012 – výstavy – přednášky a procházky – vernisáže – partneři |
Ostrava:
Zlín / Opava / Glivice / Vratislav:
17. 1. – 4. 3. 2012 / Opava
K-dron / mezi uměním a matematikou / Janusz Kapusta / New York
K-dron – jedenáctistěnné těleso se ze dne na den stalo předmětem zájmu matematiků, filozofů a uměleckých kritiků. Ze dne na den, neboť nedávno ještě neexistovalo, či existovalo jen potenciálně; muselo být nejprve objeveno (nebo umělecky vytvořeno), aby odhalilo svůj tvar. Když se na něj díváme, můžeme ho vnímat čistě jako matematicky popsatelné těleso: známe jeho obsah i objem, jeho strany a jejich vzájemný vztah. Můžeme analyzovat způsob jeho vzniku, jeho vztah k jiným tělesům, zjistit, že přiložíme-li dva K-drony k sobě, vznikne krychle. Můžeme ho však chápat také jako umělecké dílo, hledat analogie a jeho počátky na poli minimalismu či dokonce konstruktivismu a považovat ho tak za výsledek tvůrčího úsilí. Není divu, že již první krok směrem k jeho poznání je problematický. Kam Janusze Kapustu zařadit, mezi umělce, objevitele nebo snad vynálezce? On sám skromně zdůrazňuje, že forma, kterou nám představuje vždy existovala v místě, kde se protínají diagonální čáry tvořící mřížku čtyř k sobě přiložených krychlí. Každopádně, zatímco krychli a jiná geometrická tělesa známe již po celá staletí, a dokonce už ani nevíme, kdo a za jakých okolností je jako první zmaterializoval, na K-dron jsme si museli počkat až do konce 20. století. Jeho objevitel-tvůrce má umělecké, technické a filozofické vzdělání. Proto bylo třeba, podobně jako v případě K-dronu, jistého protnutí, v tomto případě tří oblastí poznání, tří umění, aby bylo možné zdánlivě náhodou zachytit vzájemné uspořádání jedenácti stěn v prostoru. Takové náhody se ale nestávají jen tak někomu, takové náhody se stávají pouze připraveným.
Forma, se kterou máme co do činění, oplývá nezvyklými vlastnostmi jak fyzikálními, tak uměleckými. Na výstavě v Kabinetu architektury se můžeme s některými z nich seznámit. Její návštěvník se může také zapojit do pátrání po dalších, nepochybně existujících, vlastnostech a možnostech K-dronu. Janusz Kapusta je totiž obdařen zvláštním talentem probouzet v lidech představivost.
14. 10. – 27. 11. 2011 / Ostrava
K-dron / mezi uměním a matematikou / Janusz Kapusta / New York
K-dron – jedenáctistěnné těleso se ze dne na den stalo předmětem zájmu matematiků, filozofů a uměleckých kritiků. Ze dne na den, neboť nedávno ještě neexistovalo, či existovalo jen potenciálně; muselo být nejprve objeveno (nebo umělecky vytvořeno), aby odhalilo svůj tvar. Když se na něj díváme, můžeme ho vnímat čistě jako matematicky popsatelné těleso: známe jeho obsah i objem, jeho strany a jejich vzájemný vztah. Můžeme analyzovat způsob jeho vzniku, jeho vztah k jiným tělesům, zjistit, že přiložíme-li dva K-drony k sobě, vznikne krychle. Můžeme ho však chápat také jako umělecké dílo, hledat analogie a jeho počátky na poli minimalismu či dokonce konstruktivismu a považovat ho tak za výsledek tvůrčího úsilí. Není divu, že již první krok směrem k jeho poznání je problematický. Kam Janusze Kapustu zařadit, mezi umělce, objevitele nebo snad vynálezce? On sám skromně zdůrazňuje, že forma, kterou nám představuje vždy existovala v místě, kde se protínají diagonální čáry tvořící mřížku čtyř k sobě přiložených krychlí. Každopádně, zatímco krychli a jiná geometrická tělesa známe již po celá staletí, a dokonce už ani nevíme, kdo a za jakých okolností je jako první zmaterializoval, na K-dron jsme si museli počkat až do konce 20. století. Jeho objevitel-tvůrce má umělecké, technické a filozofické vzdělání. Proto bylo třeba, podobně jako v případě K-dronu, jistého protnutí, v tomto případě tří oblastí poznání, tří umění, aby bylo možné zdánlivě náhodou zachytit vzájemné uspořádání jedenácti stěn v prostoru. Takové náhody se ale nestávají jen tak někomu, takové náhody se stávají pouze připraveným.
Forma, se kterou máme co do činění, oplývá nezvyklými vlastnostmi jak fyzikálními, tak uměleckými. Na výstavě v Kabinetu architektury se můžeme s některými z nich seznámit. Její návštěvník se může také zapojit do pátrání po dalších, nepochybně existujících, vlastnostech a možnostech K-dronu. Janusz Kapusta je totiž obdařen zvláštním talentem probouzet v lidech představivost.
24. 8. – 2. 10. 2011 / Ostrava
TLUCTE. LUKÁŠ JASANSKÝ – MARTIN POLÁK
Dům umění - Kabinet architektury / vernisáž 23. srpna v 17.00 hodin
Autorská dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák jsou fotografové, kteří toto vymezení přesahují. Snímají nalezenou skutečnost, s přísnou popisností zachycují okrajové detaily, nedůležité předměty či městské a předměstské krajiny. Vystaveny budou nejnovější práce na barevný negativ, vytvořené pro Kabinet architektury Galerie výtvarného umění v Ostravě. Autoři pracují se sakrální architekturou v rozmezí 19. až 21. století.
Milan Weber, kurátor výstavy
15. 6. – 14. 8. 2011 / Ostrava
Monika a Ľubo Stacho: Současná slovenská architektura 1989–2011
Kabinet architektury / Dům umění | vernisáž 14. 6. 2011 v 17.00 hodin
Monika a Ľubo Stachovi představují současnou slovenskou architekturu z let 1989–2011
Výstava současné slovenské architektury z let 1989–2011, zachycená na fotografiích profesora Ľuba Stacha, je díky iniciativě ostravského Kabinetu architektury poprvé představena v České republice. Výstava je koncipována jako putovní, prezentována byla již na Slovensku a v Anglii.
Jsou zde představena díla architektů z generace 30. let 20. století, počínaje Štefanom Svetkom a Ivanom Matušikom, až po úspěchy nejmladší generace, zastoupené Benjaminem Bradňanským. Soupis děl tvoří pestrou typologickou škálu převážně obytných a občanských staveb, postavených na Slovensku v uplynulých dvaceti letech s největším rozvojem po roce 2000. Česká premiéra výstavy v Ostravě byla doplněna o poslední reprezentativní práce, jakými jsou zimní stadion Ondreja Nepela v Bratislavě a obytný dům "H" od Davida Kopeckého a Jána Studeného v Košicích.
Různorodost vývojových proudů slovenské architektury v průběhu uplynulých dvaceti let a silný vliv na společnost se snaží výstava přiblížit široké veřejnosti srozumitelnou formou, zachycenou na velkoformátových fotografiích.
Smyslem výstavy je ukázat dosažené výsledky a úroveň současné architektury na Slovensku, a také vytvořit prostor pro diskuzi a názory širší veřejnosti.
Rasťo Udžan
5. 4. – 3. 6. 2011 / Ostrava
Boris Podrecca. Architekt
Kabinet architektury / Dům umění (Kabinet architektury / GVUO)
Výstavní síň Sokolská 26 (CKV)
Přízemí Ostravského muzea (Ostravské muzeum)
Výstava Borise Podreccy, jednoho z předních rakouských architektů, nám otevírá pohled na moderní středoevropskou tvorbu. Střední Evropa, ne ve smyslu „Mitteleuropy“ a její sentimentálně nostalgické interpretace bývalé habsburské říše Claudia Magrise, pro Podreccu znamená mnohem více, než jen žít a působit ve Vídni. Jeho architektura je pokračováním dědictví všeho, z čeho kdy čerpalo mnohonárodnostní rakouské umění: je plná středomořského slunce a pohledu do nekonečné dálky Jaderského moře, severního racionalismu, tradice anglického a francouzského umění. V neposlední řadě v ní můžeme spatřit také vzdálenou hudbu Blízkého východu. Podrecca se nejradši pohybuje uvnitř evropského prostředí a velmi nerad působí jinde. Tím se stává jedním z posledních klasických evropských architektů. Hodně čte, cestuje a především miluje krásu. Jeho kořeny jsou v Terstu, kde se slovanský svět setkává s románským. Jako vídeňský student proto objevil i jinou, pro Rakušany v šedesátých letech minulého století ne moc populární skutečnost, že většina jejich předních umělců pocházela ze slovanského prostředí Čech, Moravy, Slezska a také ze Slovinska, se kterým byl spjat z otcovy strany. Když se začal intenzivně zabývat Plečnikem, tak se okamžitě dostal do konfliktu se svým profesorem Rolandem Rainerem, který byl přesvědčeným zastáncem funkcionalismu a neuznával Plečnikovu neortodoxní variantu tradičního umění. Vše, co bylo za železnou oponou pro západní Evropu jako by neexistovalo. Málokdo poznal Loosovu nebo Hoffmannovu tvorbu v Čechách a kubismus nebo funkcionalismus byl v těchto zemích výjimečnou záležitostí jen několika znalců dějin evropské architektury...
Třetí ročník festivalu moderní a současné architektury Architecture Week Ostrava 2011.
ARCHITECTURE WEEK OSTRAVA 2011
4.–28. dubna 2011
Cílem třetíhoho ročníku mezinárodního festivalu Architecture Week Ostrava 2011 je, podobně jako v Praze a v dalších evropských městech (Londýn, Barcelona, Berlín, Oslo, Vídeň, Budapešť), přiblížit moderní a současnou architekturu veřejnosti. Výstavy, přednášky, diskusní fóra, promítání filmů či procházky za architekturou dávají příležitost všem zájemcům rozšířit své poznatky o práci architekta, problémech výstavby a možnostech jejich řešení, seznámit se s architektonickou historií města Ostravy i s plány na jeho další rozvoj. Specifikem a předností Moravskoslezského regionu je jak jeho multikulturní prostředí, které se na trojmezí České, Slovenské a Polské republiky nabízí, tak jeho bohatá historie. Dalším cílem festivalu je prezentace urbanismu a architektury města Ostravy v širších souvislostech, její historie, současný stav, rovněž prezentace investičních a developerských příležitostí v regionu nejen tuzemským investorům.
17. 12. 2010 – 20. 3. 2011 / Ostrava
Vratislav 20/20
architektura 1990–2010
současná a budoucí tvář dolnoslezské metropole v architektonických návrzích
a realizacích
Jak se během posledních dvaceti let Vratislav změnila? K jakým změnám dojde v nejbližší době? Na to odpovídá právě výstava představující vývoj dvaceti významných částí města, které jsou zastoupeny skupinou 150 objektů, situovaných nejen v centru, ale i na okraji města. Výstava ukazuje také proměnu postindustriální vratislavské oblasti na moderní centrum, určené k podnikání, výzkumu a výuce. Na výstavě jsou prezentovány také některé velkorysé vize představitelů města a architektů, které zůstaly z různých příčin nerealizovány.
17. 9. - 28. 11. 2010 / Ostrava
Daniel Libeskind
Architektura je řeč / Architektura jako język / Architecture Is a Language
Daniel Libeskind je jednou z největších osobností současné světové architektury a urbanismu. Proslul zejména přehodnocováním tradičních přístupů k architektuře a jejím vnímáním v celé její komplexnosti. Rozmanité spektrum jeho projektů zahrnuje významné kulturní i komerční instituce – včetně muzeí a koncertních síní –, ale i konferenční centra, univerzity, obytné komplexy, hotely, nákupní střediska a dokonce i návrhy objektů individuální výstavby. Navrhuje také scény pro operní představení a vede ateliér designu užitkových předmětů.
23. 4. – 13. 7. 2010 / Ostrava
Mezinárodní vztahy
Mladí architekti z Německa
Auslandsbeziehungen
Junge Architekten aus Deutschland
Výstava prezentuje čtrnáct projektů mladých architektek a architektů z Německa, které vznikly od roku 2004 převážně v zahraničí.
18. 2. – 11. 4. 2010 / Ostrava
Kazuyo Sejima, Ryue Nishizawa
/ SANAA
architekti
Škola managementu a designu v Zollverein
Thomas Mayer
fotograf
Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa pracují společně pod názvem SANAA od roku 1995. Kazuyo Sejima studovala architekturu na Japonské ženské univerzitě a v roce 1992 se stala Mladou architektkou roku. Ryue Nishizawa studoval architekturu na Národní univerzitě v Jokohamě. První stavbou, kterou SANAA postavila v Evropě, byla Škola managementu a designu v Zollverein, v Essenu. Stavba byla dokončena v létě 2006. V širším kontextu je Škola managementu a designu součástí programu na oživení bývalého důlního komplexu Zollverein, památky zapsané od r. 2002 do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Program oživení se zaměřuje na kulturu: především na design. Ke spolupráci byli přizváni vynikající architekti: územní plán Zollverein a Regionální muzeum Severního Porýní-Westfálska vypracovali Rem Koolhaas a Floris Alkemade; Centrum designu severního Porýní-Westfálska navrhl Sir Norman Foster.
4. 12. 2009 – 7. 2. 2010 / Ostrava
Logika prostoru
Architekt Robert Konieczny | KWK Promes
Autorská výstava. Robert Konieczny se narodil v roce 1969 v Katovicích. Konieczny je příslušníkem mladé generace polských architektů. Jeho ateliér se již dočkal celé řady úspěchů. Namátkou jmenujme udělení čestného uznání v soutěži New Bauhaus ve Výmaru, nominaci na prestižní Cenu Miese van der Rohe za realizaci rodinného domu Broken House, získání ceny House of the Year 2006, kterou každoročně uděluje časopis World Architecture News za realizaci Aatrial House nebo zařazení jména Roberta Konieczneho mezi 101 nejzajímavějších architektů na světě za rok 2007 a taktéž jeho zahrnutí na seznam čtyřiceti evropských architektů v soutěži ,,Europe 40 Under 40“, která je pořádána Evropským centrem pro architekturu, design, umění a urbanistické plánování ve spolupráci s Muzeem architektury a designu Chicago Athenacum.
kurátoři v Ostravě: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec
25. 9. - 15. 11. 2009 / Ostrava
Trojhlavý drak / Trójgłowy smok / Dreiköpfiger Drache / 2009
Výstava „Trojhlavý drak 2009“ je dalším krokem stejnojmenného projektu, jenž patří k aktivitám, jejichž cílem je mapovat architektonické dědictví 20. století. Ve své první fázi se zaměřujeme na architekturu meziválečného období.
Impulsem byla kniha „Umění Horního Slezska od středověku do konce 20. století“ editorky Ewy Chojecké, která nás uchvátila šíří záběru, respektem k minulosti i současnosti a odbornou věcností. Nadšení a inspiraci poskytly také první „moravsko- slezské“ díly Šumných měst, které byly nejen poučné, ale i vlídně a elegantně hravé.
Každá doba má svého nezkrotného draka – zde funkcionalistické hnutí a jeho dvě hlavy, symbolizující oba kulturní a národní živly popisované oblasti. Myslíme si, že pro úplnost pochopení ducha tehdejšího Horního Slezska jako celku musí mít „meziválečný drak“ ještě hlavu třetí, hlavu „českou“.
12. 8. – 20. 9. 2009 / Ostrava
Gallia Romanica
Románská architektura a sochařství Francie ve fotografiích
Zygmunta Świechowského
Výstava Gallia Romanica na padesáti osmi černobílých fotografiích prezentuje příklady románské architektury a sochařství ve Francii. Autorem fotografií je prof. Zygmunt Świechowski, historik umění, patřící k nevýznamnějším odborníkům na románské umění v Polsku. Většina fotografií vznikla v padesátých letech minulého století, v průběhu jeho prvních návštěv Francie. Mezi jinými lze zhlédnout proslulý poutní kostel Sainte-Foy v Conques v Pyrenejích, chrám v Sainte-Marie-de-la-Mer obehnaný hradbami, katedrálu v Le Puy s šesticí kupolí nad hlavní lodí či chrámy příznačné pro oblast Auvergne s dekorovanými kamennými mozaikami s tématikou květeny i geometrickými vzory. Můžeme také obdivovat to nejlepší ze sochařské tvorby ve francouzské architektuře – monumentální portály v Moissac a v Autun, bohatě dekorované figurálními reliéfy fasád kostelů v Saint-Gilles-du-Gard, Notre-Dame-la-Grande v Poitiers a Saint-Nicolas v Civray, nebo zdobné hlavice sloupů z Anzy-le-Duc, Issoire, Toulouse.
22. 5. – 26. 7. 2009 / Ostrava
Erich Mendelsohn
| Dynamika a funkce
| Vize kosmopolitního architekta
Erich Mendelsohn je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých architektů dvacátého století. Jeho budovy byly postaveny na území dnešního Německa, Polska, Ruska, Norska, Velké Británie, Izraele a USA. V České republice je jediná jeho stavba, obchodní dům Bachner v Ostravě.
Ostravská výstava díla Ericha Mendelsohna je první výstava tohoto umělce v naších zemích a svým rozsahem se jedná o zatím největší architektonickou výstavu v Ostravě. Obsahuje dvacet tři modelů nejvýznamnějších staveb a přes pět set padesát skic, plánů a fotografií.
Výstava je vytvořena německým Institutem pro zahraniční vztahy (IFA), kurátorkou Reginou Stephan. Od roku 1999 putuje po světě a představuje dílo světoznámého německo-židovského architekta Ericha Mendelsohna (1887–1953) prostřednictvím skic, plánů, fotografií a modelů. Její repríza je pořádana Galerií výtvarného umění v Ostravě a SPOK – spolkem pro ostravskou kulturu, ve spolupráci s Goethe-Institutem Praha a pod záštitou generální ředitelky Národního památkového ústavu Nadi Goryczkové. K výstavě vyšel katalog.
20. 3. – 31. 5. 2009 / Ostrava
Architekt Oscar Niemeyer, Brasília
Výstava je souborem 40. fotografií staveb z města Brasília od Oscara Niemeyera. Autorem fotografií je slovinský historik architektury a fotograf Damjan Prelovšek. Fotografie, instalované v originálně pojaté expozici, zachycují všechny významné stavby stojednaletého, stále aktivně tvořícího velikána světové moderní architektury. Výstava byla vytvořena pro Národní galerii v Lublania bylo ji možno vidět také v Národní galerii v Praze a v Muzeu architektury ve Vratislavi. Ostravská expozice je doplněna o doprovodné téma Oscar Niemeyer v Československu, která se zaměří na inspiraci a ohlas jeho díla v bývalém Československu a doprovodnou výstavu Politik Juscelino Kubitschek, Brasília – Slovo muže.
Politik Juscelino Kubitschek – Slovo muže
Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902–1976), známý jako JK, byl synem Joãa Césara de Oliveiry a Júlie Kubitschekové. Matka pocházela z rodiny přistěhovalce, který přišel do Brazílie z Třeboně v letech 1830–1835.
JK byl lékařem, vojákem a brazilským politikem – v letech 1956–1961 prezidentem Brazílie. Výstava představuje tvůrčí charakter JK a jeho neohroženost při řízení veřejného života, vedoucí k velkému rozvoji brazilského průmyslu a k založení nového hlavního města – Brasílie. Město bylo postaveno po třech letech a deseti měsících od zahájení stavby.
| © 2009–2012 Galerie výtvarného uměni v Ostravě, příspěvková organizace
|
| © 2009–2012 SPOK – spolek pro ostravskou kulturu
|
| webdesign © 2009 jarnemec.com
|