Günter Bartoš: Génius expresionismu, Hospodářské noviny / 12. 4. 2013

Günter Bartoš: Génius expresionismu, Hospodářské noviny, magazín HN Víkend, 12. 4. 2013, s. 24–27

Dynamické křivky, organické formy, imaginace. Předválečný německý architekt Erich Mendelsohn vnesl do železobetonové moderny emoce.

V německé Postupimi si vždy připadám jako v architektonickém Disneylandu. Hohenzollernský klasicismus a rokoko, holandské a ruské domy protestantských emigrantů, tudorský zámeček, kopie římského Pantheonu a orientálních staveb, komunistické paneláky, to vše tu koexistuje vedle sebe na relativně malé ploše. Ve vědeckém parku na kopci Telegrafenberg pak stojí nepochybný umělecký vrchol postupimského guláše, falus podivných tvarů jménem Einsteinturm – Einsteinova věž. Postavili ji v letech 1919 až 1921, aby ověřili platnost Einsteinovy teorie relativity. Bylo to naprosté fiasko. Kvůli atmosférickým vlivům totiž nefungovaly teleskop a aparatura uvnitř observatoře s požadovanou přesností. Také samotná stavba se potýkala s velkými problémy. Původně měla být celá z železobetonu, jenže nekonvenční zakřivené plochy byly nad síly stavitelů bednění. Proto se dozdívalo cihlami. Ty se pak skryly pod omítkou s bílým nátěrem, čímž se celá konstrukce vizuálně sjednotila.

„Nikdy více!“ řekl po otevření observatoře její autor Erich Mendelsohn, pro něhož to byla první velká zakázka. To ještě netušil, že ho Einsteinova věž prakticky přes noc proslaví, dostane do učebnic architektury. Pozdější Mendelsohnovy stavby už její invenci nikdy nepřekonaly. Orientálec z Východního Pruska Fascinující příběh předního architekta německé moderny popsala Ita Heinze-Greenbergová v monografii „Erich Mendelsohn … ze života“ (vydal Spolek pro ostravskou kulturu v roce 2012).

Autorka interpretuje Mendelsohnův život jako pohyb mezi dvěma krajními body, který logicky vyplýval z Mendelsohnovy definice sebe sama: „Orientálec z Východního Pruska“. „Diametrálně odlišné body často vyvolávající vzájemná vnitřní i vnější napětí však Mendelsohn pociťoval jako podnětná, protože ho udržovala v pohybu.“ Architektův příběh můžeme „číst“ jako modelový případ židovské emancipace. Ze skromných poměrů vzešlý muž se vypracuje až na mezinárodní úroveň, ale nástup německého fašismu ho připraví o majetek, pracovní příležitosti a donutí v roce 1933 k emigraci. Mendelsohn se poté stává jakýmsi Ahasverem architektury. Nejprve zakládá architektonické kanceláře v Londýně a Jeruzalémě a často mezi nimi cestuje. V roce 1941 však emigruje do USA, usazuje se v New Yorku a přednáší na univerzitách. Na podzim 1945 se pak stěhuje do San Franciska, kde si otevírá architektonickou kancelář. „Vše záleží na tom, cítit se lehce a být pohyblivý. Kdo omezí svůj pohyb, zkostnatí,“ napsal architekt v dopise své manželce Luise.

Mystika Einsteinova vesmíru

Erich Mendelsohn se narodil 21. března 1887 v Allensteinu ve Východním Prusku (dnes Olštýn v Polsku). Již za studií navrhl pro židovský hřbitov kapli a strážní domek (1911). Za faktický start jeho profesní kariéry se považuje až Einsteinova věž, která se okamžitě stala ikonou expresionistické architektury. Její dynamický amorfní tvar označil samotný Einstein klíčovým slovem: „organický“. Radikálně se odlišoval od německé architektonické moderny, kterou mezi válkami reprezentoval hlavně Bauhaus a jeho funkcionalistické krabice. Tady šlo o víc než jen o „dům-stroj“. Budova observatoře se stala symbolem světa idejí, vyjádřením či zhmotněním mystiky Einsteinova vesmíru. Samotný Mendelsohn si na svém díle cenil, že je jasným architektonickým organismem, z kterého „nelze odebrat ani jednu část z hmoty, z pohybu nebo z logického průběhu, aniž by došlo ke zničení celku“.

Mezi lety 1914 a 1920 naskicoval Mendelsohn desítky návrhů. Většina vznikla za války, v zákopech na ruské a francouzské frontě. Zdá se, že na extrémní situaci neustálého ohrožení života reagovalo architektovo nevědomí spontánní tvořivostí, mající až extatický charakter: „Dnes časně ráno už nad papíry. Vize jsou opět za každým kruhem světla, za každou krvinkou zavřeného oka. Masy hmoty, která tu stojí dozrálá, se v mžiku natahují, přesouvají, takže je pro ruku téměř nemožné je alespoň přibližně zachytit. Lituji, že ruka a vize nejsou propojeny nějakým strojním mechanismem. Ale zdá se, že teprve odpor si vynutí formu.“

Dynamické fasády

Po expresionistickém období, dle odborníků nejzajímavějším v celé jeho kariéře, zůstala právě jen jediná realizace, Einsteinova věž. Potom se architekt musel poněkud „uzemnit“ a ve svých návrzích více zohledňovat účel staveb. Plastičnost nahrazuje vnitřní strukturální expresivitou materiálů – příkladem budiž továrna na klobouky v Luckenwalde (1921–1923).

Mendelsohn dokázal vnést do architektury dynamiku a pohyb, čímž se odlišoval od statické pravoúhlé geometrie Bauhausu. Dynamického efektu nejčastěji dosahuje zaoblením fasády a pásovou modelací. Expresivní zaoblení se výrazně uplatňuje na návrhu obchodního domu Schocken ve Stuttgartu (1925–1926) a v menším měřítku na  obchodním domě Rudolf Petersdorff ve Vratislavi (1927–1928). Ten musí být povědomý i obyvatelům Prahy, protože jeho zmenšená kopie stojí nedaleko Stavovského divadla. Obchodní dům Brandejs, jak se dřív jmenoval, se připisuje architektovi Adolfu Foehrovi. Mezi odborníky se traduje, že ho nejspíš nakreslil některý z projektantů jeho ateliéru.

Stvořitel světa

Podle kunsthistoričky Ity Heinze-Greenbergové chápal Mendelsohn povolání architekta holisticky, univerzálně, totálně, viděl v něm stvořitele, podobného Bohu, který z neforemné hromady kamení tvoří svět přesných sil. „Stavění je stav blaženosti,“ napsal v roce 1933, v zlomovém bodě své kariéry.

V reálném světě bohužel dochází i opačnému procesu, kdy ze „světa přesných sil“ se znovu stávají neforemné hromady kamení. Některé důležité stavby proto známe už jen z výkresů a fotografií. Obchodní dům Schocken ve Stuttgartu zbourali v roce 1960. Nahradila ho banální novostavba. Funkcionalistický palác Columbus z roku 1932 nechali srovnat se zemí východoněmečtí soudruzi. Byl se svými deseti patry největší budovou na berlínském Postupimském náměstí, přežil jako jeden z mála kobercové bombardování, osudným se mu stalo až lidové povstání proti komunistické moci v červnu 1957, během něhož vyhořel.

Jedinou Mendelsohnovou stavbou u nás je obchodní dům Bachner v Moravské Ostravě (1933), devátý a poslední v dlouhé řadě jeho obchodních domů. Poněkud však utrpěl pozdějšími stavebními zásahy.

Návrat do země otců

„Vracíme se zpět, opět do země našeho původu – vítr a počasí, které musí nastat, jsou pouhou předzvěstí slunce a blaženosti ještě dlouhého léta, společného podvečera,“ napsal Mendelsohn v dopise ženě Luise. V Palestině projektoval nemocnice, školy, knihovny, domy prominentů. Jeho naděje se však nenaplnily.

Usiloval o to, spojit navzájem dva póly, které ho určovaly, Západ a Východ, sjednotit „prušáctví s věží muezzina“. To byla jeho utopická představa o vlasti. Politická realita v „zemi otců“ však nesměřovala k dialogu a sjednocení, nýbrž k separaci a izolaci, tvrdí Ita Heinze-Greenbergová. V roce 1941 Mendelsohn zavírá kancelář v Jeruzalémě a stěhuje se do USA. Pracuje hlavně pro židovskou komunitu, tedy stejného klienta jako na samém začátku své kariéry. Kruh se uzavírá.

Erich Mendelsohn, spolu s Gropiusem a Miesem van der Rohe nejvýznamnější představitel německé architektonické moderny, zemřel 15. září 1953 v San Francisku.

 

Další informace:

Erich Mendelsohn v časopisu Prostor 1/2013

Výstava: Erich Mendelsohn / 80. let od otevření OD Bachner v Moravské Ostravě:
28. 5. – 30. 6. 2013 / vernisáž 28. 5. 2012 v 17:00 hodin / Dům knihy LIBREX

SPOK v roce 2012 vydal v českém a německém jazyce esejisticky podaný životopis významného architekta Ericha Mendelsohna:
Ita Heinze-Greenberg: Erich Mendelsohn … ze života / Biografisches

SPOK v roce 2009 vydal katalog:
Erich Mendelsohn. Dynamika a funkce. Vize kosmopolitního architekta

Share Button