Evropská města v grafice 15. až 19. století / Slezská galerie

Slezská galerie/ Ostrava/ CZ/ 3. 6. – 3. 8. 2008

(ve spolupráci s Jerzy Ilkoszem a Beatou Fekecz-Tomaszewskou  koncept ostravské výstavy pro prostory  Slezské galerie a překlady doprovodných textů  připravili Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec, 2008)

Výstava byla připravena ze sbírek Muzea architektury ve Vratislavi. Jejím tématem jsou grafická vyobrazení evropských měst. Toto téma se objevilo v grafice na konci 15. století v době, kdy se tento mladý obor výtvarného umění dočkal nebývalého rozvoje. Rozvoj knihtisku a s tím související rozšíření knih přispělo k rozvoji ilustrací. Nejprve k tomu sloužila technika dřevorytu, následně mědirytiny, akvatinty a v 19. století i ocelorytiny a litografie. V luxusních vydáních jsou grafiky kolorovány.

V 15. století se v Itálii zrodil humanismus. Šířil se do ostatních částí Evropy a přispíval k objevování blízkých i vzdálenějších částí světa. Vznikaly stále přesnější a hlubší popisy světa a to i ve formě ilustrací, map a panoramatických pohledů, začleněných do kronik a atlasů nebo vydávaných jako samostatné grafické listy. Panoramatické pohledy měly na jedné straně představit co nejtypičtější vzhled zobrazovaného města, na straně druhé takové vyobrazení přizpůsobit obecné představě města, čímž se konkrétní vyobrazení odlišovala od skutečné podoby zobrazovaných měst.

V 16. století se objevují vyobrazení založená na geometrických principech, zobrazující urbanistické danosti konkrétních lokalit. Nový důraz byl kladen na pohledy axonometrické, ukazující města z leteckého pohledu. Od druhé poloviny 16. století se oba způsoby zobrazování měst – panoramatický a axonometrický pohled – tiskly společně.

Od 17. století se město na vyobrazeních stává centrálním bodem historických událostí – obléhání, bombardování, cílem útoků vojsk. Na plánech bitev se město často objevuje jen v rámcových obrysech, jako plocha, ovšem se zdůrazněním obranných struktur a opevnění. V baroku, v souvislosti s důrazem na divadelní efekty života, se stávají panoramatické pohledy zdrojem scén, rozehraných v prvním plánu obrazu. V druhé polovině 17. století se rozšířily panoramatické pohledy – městské veduty, zachycující sídla z nějakého atraktivního pohledu – z mostu, věže, nábřeží a jiné zajímavé lokality. Plány a vyobrazení měst jsou stále podrobnější a důkladnější, slouží jako orientace a informace tehdejším cestovatelům, předchůdcům dnešních turistů.

Stále větší pozornost věnovaná historii stála u zrodu plánů a pohledů „rekonstrukčních“, které měly za úkol zobrazit zaniklý vzhled míst v dobách, pro něž neexistovaly žádné historické předlohy.

V našem putování projdeme Evropou od Bosporu až po Velkou Británii a od Iberského poloostrova až po Skandinávii. Na 120 rytinách si můžeme prohlédnout na 90 měst, vyobrazených na panoramatických pohledech, plánech a „leteckých“ pohledech od konce 15. do první poloviny 19. století. Nejmladší obrazy těsně předcházejí vlně prudké industrializace, která zcela proměnila vzhled převážné většiny evropských měst od druhé poloviny 19. století do dneška. S ohledem na místo, kde je výstava pořádána, byla rozšířena o několik pohledů zachycujících podobu severomoravského regionu v 19. století.

Řada vystavených rytin pochází ze známých nakladatelství a knižních děl, jakým je například Světová kronika Hanse Schedela z 15. století s prvním známým pohledem na Prahu nebo mědirytiny ze 16. století, pocházející ze známého díla Města světa od G. Brauna a F. Hogenbergera, rytiny ze 17. století od M. Meriana z knihy Theatrum Europaeum, De rebus a Carolo Gustavo gestis… S. Puffendorfa, Regni Poloniae Magnique Ducatus Lituaniae… A. Cellariuse nebo Tesaurus PhiloPoliticus D. Meissnerse, až po akvatinty, vydávané v 18. století M. Engelbrechtem, G. B. Probstem nebo J. D. Schleuenem. Podkladem jim byly kresby slavného slezského kreslíře a kartografa Fridricha Bernharda Wernera. Je třeba také vzpomenout cyklus akvatint vydaných J. Wolffem a vytvořených podle kreseb dvorního habsburského umělce Paula Deckera. Najdeme zde rytiny vydané v Paříži, Londýně, Římě a Amsterodamu, signované známými rytci a kreslíři, ale také rytiny anonymní, nesignované, bez možnosti určit přesnější původ či autorství. Zobrazená města jsou také tak rozdílná. Některá se zachovala do naší doby téměř beze změny, včetně historických budov, zobrazovaných na grafických listech. Jiná města byla zcela přestavěna a některá byla v důsledku válečných operací srovnána se zemí a znovu vystavěna. Některá zůstala malými provinčními sídly, dosud sevřenými opevněním, jiná se proměnila v obrovské aglomerace. Většina z nich je vepsána do evropské kulturní krajiny.

Výstava ze sbírek Muzea architektury ve Vratislavi, doplněna ze sbírek Ostravského muzea

Kurátoři výstavy: Beata Fekecz Tomaszewska, Tadeáš Goryczka

Patronát výstavy: Jerzy KRONHOLD – generální konzul Polské republiky v Ostravě

Instalace výstavy: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec

The exhibiton was prepared from collections of Museum of architecture in Wroclaw. The theme is graphical images of european cities. This theme came up in graphic art at the end of 15th century, at times when this young field of art experienced unusual development. The development of letterpress followed by greater book distribution helped to develop ilustrations. Firstly it was done by wood engraving and later on by brass engraving, aquatints and in 19th century even steel engraving and litography. In luxury publications are graphics coloured.

In 15th century, humanism was born in Italy. It spread across Europe and helped to discover other parts of the world, sometimes far away, sometimes close. More accurate descriptions of the world came up as illustrations, maps, panoramic views included in chronicles and atlases or published as single graphic sheets. Panoramic views should on one hand introduce the town as it is and on the other hand it should be suited to the common image of the town. That is why particular illustrations were diferent from the real appearance of pictured towns.
In 16th century appeared illustrations based on geometric principles, they picture urban data of particular localities. New emphases was put on axonometric views, showing towns from the bird’s point of view. Since the second half of 16th century were both illustrations of towns – pamoramic and axonometric – printed together.
Since the 17th century town became the central point of historical events at illustrations – events such as beleaguerment, bombardment or target of troops. Towns often appear only in frame contours in battle plans, however with highlighted defence structures and fortification.
Baroque era emphasised dramatic aspects of life so panoramic views became source scenes played in the first plan of picture. In the second half of 17th century panoramic views broaden. They showed pictures of town from some spectacular points such as bridge, tower, quay and other interesting locations. Plans and pictures of towns became more accurate and profound. They served as orienation and information for travelers, predecessors of today’s tourists.

„Reconstruction“ plans and pictures had their base in increased attention payed to history. Their goal was to picture defunt look of places in times with no historical artwork.

Amsterdam – 1st half of 18th cent.

Our travels will lead us through Europe fom Bospor to Great Britain and from Iberian peninsula to Scandinavia. On 120 engravings we can see 90 towns illustrated in panoramic views, plans and „air“ views from the end of 15th century untill the fist half of 19th century. The youngest pictures come from time just before the huge industrialisation that comletly changed the look of most of european cities since the second half of 19th century to date. Considering the location of the exhibition some pictures of nothern-moravia region from 19th century were also included.

Many of exhibited engravings come from well known publishers and books such as The World Chronicle by Hans Shedel from the 15th century including the first known sight of Prague or copper engaravings from 16th century coming from the famous piece Towns of the world by G. Braun and F. Hogenberg or engravings from 17th century by M. Merian from the book Theatrum Europaeum, De rebus a Carolo Gustavo gestis… S. Puffendorfa, Regni Poloniae Magnique Ducatus Lituaniae… A. Cellariuse or Tesaurus PhiloPoliticus D. Meissnerse, and also aquatints, published in 18th century by M. Engelbrecht, G. B. Probst nebo J. D. Schleuen. They were inspired by drawings of famous silesian draftsman Fridrich bernard Werner. We also cannot forget cycle of aquatints published by J. Wolf and based on drawings of court habsburg artistpaul decker. We can find here engravings published in Paris, London, Rome and Amsterdam signed by famous engravers and draftsmen. However we can also se anonymous engravings, nonsigned and without the possibility to find out who is the author. Illustrated towns are also different. Some of them haven’t changed at all including historical buildings illustrated on graphic sheets. Other towns were completly rebuilt and some were destroyed and built again due to war. Some stayed little province towns, still fortified and some change into huge aglomeration. Most of them is in european cultural landscape.

Exhibition from collections of museum of Architecture in Wroclaw and some pieces from collections of Museum of Ostrava.

Exhibition trustees: Beata Fekecz Tomaszewska, Tadeáš Goryczka

Exhibition patronage: Jerzy KRONHOLD – generální konzul Polské republiky v Ostravě

Exhibition instalation: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec

Die Ausstellung wurde aus den Sammlungen des Architekturmuseums (Muzeum architektury) in Vratislav zusammengestellt. Ihr Thema sind grafische Abbildungen der europäischen Städte. Diese tauchten in der Graphik am Ende des 15. Jahrhunderts auf, in einer Zeit, als dieses junge Fachgebiet der bildenden Künste eine ungewöhnliche Entwicklung erlebte. Zur Entfaltung von Illustrationen trugen die Entwicklung des Buchdrucks und damit zusammenhängende Verbreitung der Bücher bei. Zunächst handelte es sich dabei um die Technik des Holzschnitts, anschließend der des Kupferstichs, der Aquatinta. Im 19. Jahrhundert erscheinen auch Stahlstiche und die Lithographie. Die Graphiken in den Luxusausgaben werden koloriert.

Im 15. Jahrhundert entstand der Humanismus in Italien. Er verbreitete sich in andere Teile Europas und trug zur Entdeckung näherer und entfernterer Teile der Welt bei. Es entstanden immer genauere Beschreibungen der Welt – auch in Form von Illustrationen, Landkarten und Panoramaansichten, die in Chroniken und Atlanten enthalten waren, oder als selbständige grafische Blätter herausgegeben wurden. Die Panoramaansichten sollten einerseits eine möglichst typische Erscheinung der abgebildeten Stadt festhalten und diese andererseits der allgemeinen Vorstellung einer Stadt anpassen, wodurch sich die konkreten Abbildungen von der wirklichen Form der Städte unterschieden.

Im 16. Jahrhundert erscheinen Abbildungen, die auf geometrischen Prinzipien basieren und urbane Merkmale der jeweiligen Orte darstellen. Neu wurde ein Nachdruck auf axonometrische Ansichten gesetzt, die die Städte aus der Vogelperspektive zeigen. Seit der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurden beide Arten der Städteabbildung – die Panoramaansicht und die axonometrische Ansicht – gemeinsam gedruckt.

Seit dem 17. Jahrhundert wird die Stadt auf den Abbildungen zum zentralen Punkt historischer Ereignisse wie Belagerungen, Bombardierungen, als Ziel von Truppenangriffen etc. Auf Schlachtplänen erscheint die Stadt oft nur in Rahmenumrissen als eine Fläche, mit betonten Schutz- und Befestigungsstrukturen. In der Barockzeit, im Zusammenhang mit dem Akzent auf die theatralischen Effekte des Lebens, werden Panoramaansichten zur Quelle von Alltagsszenen. In der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts verbreiteten sich Panoramaansichten als Veduten der Städte, die die Siedlungen aus einem attraktiven Blickwinkel wie beispielsweise von der Brücke, dem Turm, Kai und von anderen interessanten Orten festhielten. Die Pläne und Städteabbildungen werden immer ausführlicher und gründlicher und dienen zur Orientierung und Information für damalige Reisende, die Vorgänger der heutigen Touristen.

Mit dem steigenden Interesse für die Geschichte ging auch eine immer größere Aufmerksamkeit für „Renovierungspläne und –ansichten“ einher, die die Aufgabe hatten, das ursprüngliche Erscheinungsbild der Städte aus der Zeit, aus der es keine historischen Vorlagen gab, darzustellen.
Amsterdam – erste Hälfte des 18. Jahrhunderts

In unserer Wanderung werden wir uns durch Europa von Bosporus bis zu Großbritannien und von der Iberischen Halbinseln bis nach Skandinavien bewegen. Auf 120 Stichen können wir etwa 90 Städte auf Panoramaansichten, Plänen und Ansichten aus der Vogelsperspektive vom Ende des 15. bis zur ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts sehen. Die jüngsten Bilder gehen der heftigen Industrialisierungswelle voraus, die das Erscheinen der überwiegenden Mehrheit der europäischen Städte von der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts bis zur Gegenwart verwandelte. Mit Rücksicht auf den Veranstaltungsort wurde die Ausstellung um einige Ansichten erweitert, die die Form der nordmährischen Region im 19. Jahrhundert darstellen.

Viele von den ausgestellten Stiche stammen aus bekannten Verlagen und Büchern, wie zum Beispiel die Weltchronik von Hans Schedel aus dem 15. Jahrhundert mit dem ersten bekannten Blick auf Prag, oder die Kupferstiche aus dem 16. Jahrhundert, die aus dem bekannten Werk Weltstädte von G. Braun und F. Hogenberger stammen, Stiche aus dem 17. Jahrhundert von M. Merian aus dem Buch Theatrum Europaeum, De rebus a Carolo Gustavo gestis… von S. Puffendorf, Regni Poloniae Magnique Ducatus Lituaniae… von A. Cellarius oder Tesaurus Philo-Politicus von D. Meissners, bis zu Aquatinten, die im 18. Jahrhundert von M. Engelbrecht, G. B. Probst oder J. D. Schleuen herausgegeben wurden. Eine Basis für diese waren Zeichnungen des berühmten schlesischen Zeichners und Kartographen Friedrich Bernhard Werner. Erwähnenswert ist auch der Zyklus der Aquatinten, die nach den Zeichnungen des Habsburger Hofkünstlers Paul Decker geschaffen und von J. Wolff herausgegeben wurden. Es sind hier auch Stiche zu finden, die in Paris, London, Rom und Amsterdam herausgegeben wurden, signiert von bekannten Graveuren und Zeichnern sowie anonyme, nicht signierte Stiche, deren genauerer Ursprung oder Autor nicht bestimmt werden konnten. Ebenso unterschiedlich sind die abgebildeten Städte: Einige sind bis zu unserer Zeit fast unverändert erhalten geblieben – inklusive der historischen Gebäude, die auf den graphischen Blättern abgebildet sind. Andere Städte wurden vollständig umgebaut, manche wurden infolge von Kriegshandlungen dem Erdboden gleichgemacht und dann wieder neu aufgebaut. Einige blieben kleine Provinzsiedlungen, bisher zwischen Befestigungsmauern zusammengepresst, andere wuchsen zu riesigen Agglomerationen. Die meisten von ihnen sind inzwischen der feste Bestandteil der europäischen Kulturlandschaft.

Die Ausstellung aus den Sammlungen des Architekturmuseums (Muzeum architektury) in Vratislav, ergänzt aus den Sammlungen des Ostrauer Museums (Ostravské muzeum).

Kuratoren der Ausstellung: Beata Fekecz Tomaszewska, Tadeáš Goryczka

Schirmherrschaft der Ausstellung: Jerzy KRONHOLD – generální konzul Polské republiky v Ostravě

Installation der Ausstellung: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec

Wystawa ze zbiorów Muzeum Architektury we Wrocławiu, uzupelniona ekspontami Ostrawskiego Muzeum

Miasto, jako samodzielny temat przedstawień w grafice pojawia się pod koniec XV wieku, a więc wówczas, gdy ta stosunkowo młoda dziedzina sztuki zaczyna się niezwykle dynamicznie rozwijać. Wraz z rozpowszechnieniem wynalazku druku, a co za tym idzie książki, zwiększa się zapotrzebowanie na ilustratorstwo wykorzystujące najpierw technikę drzeworytu, później miedziorytu i akwaforty, a w XIX wieku także np. stalorytu i litografii. W bardziej luksusowych, kosztownych wydaniach ryciny są dodatkowo podmalowywane akwarelami. Schyłek XV stulecia, to zarazem czasy gdy zrodzona we Włoszech idea humanizmu ogarniać zaczyna coraz większe obszary Europy, a będący jej następstwem głód poznania świata bliskiego i dalekiego owocuje coraz dalszymi podróżami i wielkimi odkryciami geograficznymi. Powstają coraz liczniejsze i dokładniejsze opisy świata oraz jego rysunkowe wizerunki – mapy, widoki i panoramy miast zamieszczane najczęściej w kronikach i atlasach, ale także wydawane jako samodzielne ryciny. Najstarsze przedstawienia to panoramiczne ujęcia sylwety miasta wkomponowanego w otaczający go pejzaż. Z jednej strony starają się one ukazać jak najwięcej charakterystycznych szczegółów jego wyglądu, z drugiej zaś odznaczają się dążeniem do syntetycznego ujęcia oddającego ogólny charakter przedstawianego miasta, nie zawsze zresztą ukazanego w pełni realistycznie.

W XVI stuleciu pojawiają się oparte na pomiarowych planach założeń urbanistycznych odwzorowania miast w formie planów i przede wszystkim planów widokowych (aksonometrycznych) ukazujących zespoły miejskie – jak to się obrazowo określa – z lotu ptaka. Od 2. połowy XVI wieku często oba sposoby przedstawiania miasta, a więc panoramę i plan, łączono na jednej karcie. Widokom towarzyszą przedstawienia herbów, opisy ważniejszych obiektów, a na odwrocie karty często obszerne teksty omawiające położenie i historię miasta.

Od XVII wieku miasto pojawia się na kartach kronik również jako scena rozmaitych wydarzeń historycznych. Widzimy więc miasta oblegane, bombardowane, zdobywane przez obce wojska. Na planach bitew miasto przedstawiane jest często tylko w ogólnych zarysach – jako schematyczny rzut – ze szczególnym za to uwzględnieniem jego usytuowania w terenie oraz walorów obronnych (fortyfikacji). Zgodnie z tak charakterystyczną dla epoki baroku skłonnością do teatralizacji wszelkich przejawów życia panoramiczny widok miasta często stanowi swego rodzaju scenografię, tło dla sceny rozgrywającej się na pierwszym planie, przy czym bogate obramienie, niczym rampa w teatrze, oddziela widza od oglądanej sceny.

W 2. połowie XVIII wieku oprócz panoram i planów miast pojawiają się też powszechnie weduty ukazujące miasto lub tylko jego znaczący i szczególnie malowniczy fragment z jakiegoś atrakcyjnego punktu widokowego: mostu, wieży, nabrzeża lub wzgórza. Plany miast są coraz dokładniejsze. Oprócz umieszczanych w otokach wizerunków najważniejszych budowli (co spotykamy już w 2. połowie XVII wieku) zawierają opisy poszczególnych części miasta, jego okolic i wartych obejrzenia obiektów. Mają być praktyczną pomocą w zwiedzaniu dla coraz liczniejszych podróżników – protoplastów dzisiejszych turystów. Coraz większe od XVIII stulecia zainteresowanie historią i minionymi epokami wyraża się w tworzeniu planów i widoków „rekonstrukcyjnych”, które odtwarzały przypuszczalny wygląd lub układ urbanistyczny miast z czasów, co do których nie dysponowano żadnymi przekazami ikonograficznymi, a jedynie źródłami pisanymi.

Wystawa przygotowana w całości ze zbiorów Muzeum Architektury ma być swoistą podróżą w czasie i przestrzeni. W wędrówce tej przemierzymy nasz kontynent od Bosforu po Wielką Brytanię i od Półwyspu Iberyjskiego po Skandynawię. Na około 120 rycinach można obejrzeć niemal 90 miast ukazanych na panoramach, planach i widokach od XV po pierwszą połowę XIX wieku, a więc sprzed okresu intensywnej industrializacji, która wywarła tak znaczący wpływ na kształt miast europejskich i na zmiany w nich zachodzące od 2. połowy XIX stulecia aż po czasy nam współczesne. Widzimy więc tu miasta często jeszcze w ich średniowiecznym kształcie, potężnie ufortyfikowane składające się na jakże odmienny od współczesnego pejzaż przedindustrialnej Europy.

Wśród eksponowanych rycin wiele pochodzi ze znanych wydawnictw, poczynając od piętnastowiecznych drzeworytów ze słynnej Księgi kronik Hartmanna Schedla (Liber chronicarum, Norymberga, 1440-1514), poprzez miedzioryty z dzieła G.Brauna i F. Hogenberga – Miasta świata (Civitates orbis terrarum, Kolonia, 1572-1617), siedemnastowieczne ryciny z dzieł takich jak: Teatrum Europaeum M. Meriana (Frankfurt n. Menem, 1662-1738), De rebus a Carolo Gustavo Sveciae Rege gestis… S. Puffendorfa (Norymberga, 1696), Regni Poloniae Magnique Ducatus Lituaniae… A. Cellariusa (1659), czy też Tesaurus Philo-Politicus D.Meissnera (Frankfurt n. Menem, 1623-1631) aż po wydawane w XVIII wieku m.in. przez M. Engelbrechta, G.B. Probsta, czy J.D. Schleuena akwaforty, dla których podstawą były często rysunki Fryderyka Bernharda Wernera – sławnego śląskiego podróżnika, kartografa i rysownika. Wspomnieć też warto cykl akwafort wydanych przez J. Wolffa, a wykonanych według rysunków Paulusa Deckera – nadwornego artysty na dworze habsburskim w Wiedniu. Znajdziemy tu też ryciny wydane w oficynach Paryża, Londynu Rzymu i Amsterdamu sygnowane przez znanych rysowników i rytowników, ale też anonimowe, niesygnowane, których proweniencję nie zawsze można ustalić.

Miasta, które odwiedzimy, choć tak różnorodne jak różne są kultury i narody, które je wznosiły, niepozbawione są przecież wspólnego pierwiastka „europejskości”, która daje się odczytać i we wspólnocie doświadczeń historycznych i w kształtowaniu ich urbanistyki i architektury. Niektóre z nich dotrwały do naszych czasów prawie niezmienione, zachowując dawny układ i większość zabudowy, inne z czasem zupełnie przebudowano, a niektóre zrównane z ziemią np. w czasie działań wojennych, bądź zostały odbudowane z zachowaniem – w części przynajmniej – dawnego kształtu, bądź zbudowane „na nowo”. Jedne pozostały niewielkimi, może nawet prowincjonalnymi miasteczkami, inne, wyzwalając się z fortyfikacji, rozrosły się w XIX i XX wieku w wielkie nowoczesne, wielomilionowe aglomeracje. Większość z nich jednak niezmiennie wpisana jest w krajobraz kulturowy Europy – kontynentu, którego współczesne oblicze ukształtowało się na zrębach cywilizacji stworzonej przez starożytnych Greków i Rzymian.

Kuratorzy wystawy: Beata Fekecz Tomaszewska, Tadeáš Goryczka

Patronat wystawy: Jerzy KRONHOLD – Konsul Generalny Rzeczypospolitej w Ostrawie

Instalacja wystawy: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec

Share Button