Aaltova příroda / Aalto′s Nature / Kabinet architektury Ostrava

Úloha lidové tradice v japonském a finském stavitelství v díle Alvara Aalta ve 30. letech minulého století / The role of vernacular building tradition of Japan and Finland in the work of Alvar Aalto in the 1930s

Dům umění, Ostrava (GVUO) / 12. 4. – 4. 6. 2017 / vernisáž 11. 4. 2017, 17.00

přednášky:


odborný asistent / Assistant Professor Čchen-Jü Ťiou (Chiu Chen-Yu) – Katedra architektury, Univerzita Bilkent, Turecko / Department of Architecture, Bilkent University, Turkey: Japonsko, Aaltova příroda / Japan, Aalto’s Nature / 12. 4. 2017 / 16.00 / Dům umění, Ostrava

Profesor / Professor Aino Niskanenová – Katedra architektury, Aaltova univerzita, Finsko / Department of Architecture, Aalto University, Finland: O lidových kořenech finského modernismu / On the Vernacular Roots Of Finnish Modernism / 12. 4. 2017 / 17.00 / Dům umění, Ostrava


Alvar Aalto (1898-1976) patří ke skupině  těch nejvýznamnějších tvůrců moderního architektury a umění 20. století, jejichž filozofie nahlížení na svět a myšlenky ovlivňující kvalitu životního prostoru skrze  oblast současné architektury jsou  stále hmatatelné a aktuální.

Ostravskou výstavu „od nuly“ připraví Kabinet architektury ve spolupráci s GVUO a Universitou Aalto v Espoo ve Finsku. Expozice se  mimo jiné zaměří na málo známou a ke škodě milovníků architektury a umění zatím opomíjenou „epizodu“, která významně ovlivnila tvorbu Aalta, a formou výstavy bude v Ostravě prezentována vůbec poprvé. Prezentaci této výstavy se Ostrava připojí  k městům  a institucím ve světě, které si připomenou 40. výročí od úmrtí tohoto velikána. Ostrava se ocitne v této vybrané společnosti a přispěje tak ke svému zviditelnění v celoevropském kontextu. V této souvislosti je třeba připomenout, že téměř souběžně se bude konat velkolepá výstava o životě a tvorbě Alvara Aalta v Paříži.


autoři výstavy: Čchen-Jü Ťiou (Chiu, Chen-Yu), Juhani Pallasmaa, Aino Niskanenová / Aalto University
kurátoři a producenti výstavy: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec / Kabinet architektury


V naší epoše, kdy výrobě vládne standardizace, je třeba připustit, že formalismus je vysoce nehumánní záležitost. Standardizovaný projekt by neměl být konečným produktem; naopak, měl by být vytvořen tak, aby jeho tvar mohla dokončit a zdokonalit lidská ruka, a to za využití všech individuálních zákonů, jež ji vedou […]. Existuje civilizace, která v řemeslné fázi vývoje prokázala v tomto ohledu vysoký cit a porozumění pro práci individua. Mám na mysli jisté aspekty japonské kultury, která přes své omezené prvotní materiály a formy umožnila člověku bez ustání mistrně variovat a každodenně vytvářet nové kombinace.

Myšlenky a ideály tradiční japonské architektury a finského lidového stavebnictví hrály v rané životní dráze mistrného finského architekta Alvara Aalta (1898-1976) důležitou roli. Už záhy odmítal historizující a funkcionalistické přístupy k designu a zasazoval se o humánnější architektonickou syntézu odpovídající fyzickým a psychologickým potřebám lidí ve třicátých letech. Aaltova syntetická a vyzrálá díla tohoto období jasně dokládají jeho schopnost vyslovovat se metaforicky k přírodě a vnímat požadavky lidských smyslů při interpretaci vytříbeného estetismu japonské architektury a forem finských lidových staveb. Tato výstava, první svého druhu, detailně zkoumá roli japonské a finské lidové tradice stavitelství ve vyzrálém architektonickém díle Alvara Aalta a odhaluje příčiny jeho úspěchu, jak se z Aalta stal Aalto – velký mistr a architekt, jenž dokázal přijetím inspirující estetiky cizí i domorodé tradice zlidštit moderní architekturu.

Ve 30. letech se u Aalta projevil velký zájem o tradiční japonskou architekturu. Měl k tomu dva zásadní důvody: prvním bylo poválečné šíření japonské kultury po celém světě, druhým pak přátelství Aaltovy rodiny s japonským velvyslancem Hakotaro Ičikavou a jeho ženou Kajoko. Ačkoli Aalto Japonsko nikdy nenavštívil, nadace Alvara Aalta dodnes uchovává jeho sbírku knih o japonském umění a architektuře, jež poskytuje jasné svědectví o Aaltově pohledu na Japonsko. Je mezi nimi původní dílo 華道三十六家選 (Třicet šest prací o japonské květinové úpravě) z roku 1934, jež Aaltovi obdrželi přímo od rodiny velvyslance, a svazek The Japanese House and Garden (Japonský obytný dům a zahrada) od Tecuro Jošidy z roku 1935, které Aaltovi bezpochyby poskytly nanejvýš kultivovaný úvod do japonské architektury domů a zahrad.

Aalto, inspirován moderními interpretacemi a propagací japonské stavební tradice, zcela propadl finským lidovým stavbám ze sklonku 30. let. Přestože nebylo snadné objasnit, jak Aalto pohlížel na finské tradiční lidové stavebnictví, starší studie uváděly, že úrodnou půdou pro Aaltovo porozumění domácí tradici mohly být stavební formy a prostory karelských vesnic a přírodního muzea Seurasaari. Dnes se však na základě určitých podobností v lidové stavební tradici Japonska a Finska ukazuje, že Aaltovu interpretaci vlastní domácí stavební kultury ovlivnily především přejatá japonská ideologie a esteticismus. Vyzrálé Aaltovo dílo 30. let je proto smíšenou interpretací japonské a finské stavitelské kultury.

Výstava představuje nejen Aaltovy hlavní projekty z 30. let, ale i jeho důležitá díla z 20. let. Jejím cílem je podtrhnout významné změny a vývoj Aaltovy filozofie v přístupu k architektuře a designu. Předvádí rovněž vybrané obrázky z Aaltových studií japonské architektury a klíčové dokumenty dokládající jeho vnímání finské lidové architektury s poukazem na analogii mezi Aaltovým pohledem a jeho prezentací lidové stavitelské tradice v Japonsku a Finsku. Dvě nejvýznamnější ukázky syntézy přejatých myšlenek a vzorů představuje Aaltův návrh vlastního domu a studia Munkkiniemi (1936) a vila Mairea (1939).

Významné posuny v pojetí Aaltových děl v rozmezí 20. a 30. let opět potvrzují, že Aalto do značné míry přebíral podněty z japonského a finského tradičního lidového stavitelství. Dokládají změny v Aaltově přístupu k designu a vývoj jeho filozofie: Aalto začal nově pohlížet na moderní architektonický design a přebíral a podřídil se tradici a přírodnímu prostředí. Inspirující tradice a metafora přírody, jež Aalto nacházel v japonské architektuře a finském lidovém stavitelství, by mohly být potvrzením jeho rozšířených koncepcí racionalismu a funkcionalismu: Aaltovi šlo o humanizaci moderní architektury s přihlédnutím k fyzickým i psychologickým potřebám lidských bytostí. Přijatým japonským esteticismem a náklonnosti k primitivní domorodé kultuře nenapodoboval jen převzaté stavební formy, ale usiloval i o vytvoření vlastní finské tradice v souladu s přírodou.

[…] Mezi námi, moderními architekty, a vyváženou architekturou naší země existuje velmi zvláštní, blízký vztah. Podle mého názoru nás spojuje především hlubší porozumění jazyku materiálů […].

Z dopisu japonskému velvyslanci v Helsinkách z roku 1941 Aalto napsal (Schildt 2007, str. 360-1)

[…] Posílám Vám soubor fotografií našich finských staveb. Blízké mému srdci jsou především domy ve staré Karélii. Jsou téměř jedinou evropskou ukázkou architektury srovnatelnou s Japonskem […].

Z dopisu svému starému příteli Otto Völckersovi v Mnichově Aalto napsal (Schildt 2007, str. 361)

 

In our own era, when standardization is the principle of production, we must recognize that formalism is inhuman to the highest degree. The standard object should not be a final project; on the contrary, it should be manufactured in such a way that its form is perfected by human beings, with all the individual laws that govern them […]. There is one civilization that has previously, also at the handicraft stage, shown great delicacy and understanding of the individual in this respect. I am thinking of certain aspects of Japanese culture, which with its limited raw materials and forms has implanted in the people a virtuosity in producing variety and, almost daily, new combinations.

The ideas and ideals received from traditional Japanese architecture and Finnish vernacular buildings played an important role in the early career of Finnish master architect Alvar Aalto (1898-1976). This made Aalto rejecting the historicist and functionalist approaches to design for pursuing a more humane architectural synthesis responding to both physical and psychological needs of human beings in the 1930s. These synthetic and mature works of Aalto clearly present how he expressed the metaphorical Nature and took care of the human senses by interpreting the refined aestheticism of Japanese architecture and Finnish vernacular built forms. This exhibition, as the first of this kind, closely explores the role of vernacular building tradition of Japan and Finland in the maturity of Alvar Aalto’s architectural creation. This closely reveals why Aalto could become Aalto – a great master architect humanizing modern architecture with received aesthetic inspiration and confirmation from both exotic and native tradition.

In the 1930s, Aalto revealed his strong interest in traditional Japanese architecture. There were two key reasons behind this: one was the worldwide disseminations of Japanese culture after the First World War; and the other was the friendship of the first ambassador of Japan Hakotaro Ichikawa and his wife Kayoko Ichikawa with the Aalto family. Although Aalto never visited Japan, today, his book collection of Japanese art and architecture are surviving at Alvar Aalto Foundation, and these books closely revealed Aalto’s perception of Japan. Among them, the 1934 華道三十六家選 [Thirty-six works of Japanese flower arrangements] was directly given by Ichikawa couple, and Tetsuro Yoshida’s 1935 Das Japanische Wohnhaus (The Japanese House) seemed to provide Aalto the most sophisticated introduction of Japanese houses and gardens.

Possibly, inspired by modern interpretations and promotions of building tradition of Japan, Aalto was obsessed by Finnish vernacular buildings in the late 1930s. Although it was difficult to clearly clarify the scope of Aalto’s perception of vernacular building tradition of Finland, the previous scholarship argued that the built forms and spaces of the Karelian villages and Seurasaari Open-Air Museum could provide a fertile ground for enriching Aalto’s understanding of his own tradition. Meanwhile, based on some similarities found in the vernacular building tradition of Japan and Finland, the perceived aestheticism and ideologies of Japan seemed to influence Aalto’s way of interpreting his own native building culture. This made Aalto’s mature work in the 1930s presenting a fusion between interpreted Japanese and Finnish building culture.

This exhibition not only presents Aalto’s key projects in the 1930s but also includes his important works realized in the 1920s for emphasizing the growth and changes of his architectural philosophy and design approach. This exhibition also selects images from Aalto’s study on Japanese architecture and key documents presenting his perception of Finnish vernacular architecture for indicating the analogies between Aalto’s perception and representation of vernacular building tradition both of Japan and Finland. The design for his own house and studio at Munkkiniemi (1936) and Villa Mairea (1939) could be the two most significant syntheses presenting his learned ideas and ideals.

The significant differences between Aalto’s work in the 1920s and 1930s could re-confirm his learning from building tradition both from Japan and Finland. This further emphasizes the changes of Aalto’s design approach and represents the growth of Aalto’s architectural philosophy: revising the modern architecture design by adopting and submitting to tradition and natural environments. The tradition and metaphorical Nature Aalto found in Japanese architecture and Finnish vernacular buildings could be the inspiration and confirmation for his extended concepts of rationalism and functionalism: humanizing the modern architecture with both the physical and psychological needs of human beings. Indeed, with the received aestheticism from Japan and attachment of his native primitive culture, Aalto did not simply imitate the perceived built-forms, and he aimed to create his own tradition with Nature in Finland.

Share Button